Klasická normální cesta na nejvyšší horu Rakouska, 3798m vysoký Grossglockner, je dodnes jedním z nejhezčích alpských výstupů. Z parkoviště v Kalsu je nejprve potřeba vystoupat 1500 výškových metrů na Stüdlhütte, horskou chatu za jejímž zrodem stojí horolezec a pražský rodák, zakladatel pražské odnože Deutsche Alpenverein, Johann Stüdl. Od chaty vede cesta napříč ledovcem Ködnitzkees ke skalnatému výběžku, zde si můžeme vybrat ze dvou variant. První vede po zajištěné cestě (obtížnost C) na Adlersruhe, druhá pak pokračuje cik-cak stoupáním po ledovci a zhruba v půli se napojí na první variantu (dál je obtížnost B). Od Adlersuhe pokračuje cesta po firnovém svahu (místy led max 40°) do sedýlka a dál po skalnatém hřebeni (1-) s ocelovými tyčemi na Kleinglockner (jedno místo o obtížnosti 2-). Z Kleingl. sestoupíme do předvrcholového sedla, kde po pravé straně můžeme nahlédnout do věhlasného Pallavicini kuloáru „Palačinka“. Ze sedla je to pak už nějakých 50m k vrcholovému kříži. Sestup vedeme výstupovou trasou. Postup po ledovci je třeba zvolit s ohledem na aktuální stav ledovce – grafické znázornění na mapě nemusí odpovídat skutečnosti! Výbava: pevná pohorka, funkční oblečení, úvazek (bederní i hrudní), mačky, cepín, lano 30m, 1× HMS, 3× karabina se zámkem, několik smycí různých délek (např. 2× 80, 2× 120); můžete přihodit i šrouby do ledu, jumary, kladku, blokant… Níže popsaný výstup je prvomájovým z roku 2008.

čtvrtek 30/4 Parkoviště u hotýlku Lucknerhaus je už způli plné (převážně češi, poláci a rakušáci na skialpech). Balíme se krysy a trochu zbrkle zanecháváme sněžnice v kufru Oktávky a jdeme „na boso“. Což po půl hodině cesty do pasu se brodíce sněhem těžce litujeme a klejeme cože jsme to za Voli. Vracet se už ale nikomu nechce. Počasí taky nepřeje, padá sníh a všude kolem hmla. Vystupujeme se skupinou asi 20 organizovaných krajánků až na Studlhutte, kde marně sháníme ubytování – PLNO. Naštěstí s tím počítáme a táhneme stany, kteréžto před chatou stavět nechceme a tak vystupujem s narvanými pupky Weissbeeru až na ledovec Ködnitzkees, kde rozbalujem stany už s protrhanou oblohou a božskym výhledem na Zvoníka. V noci tušim –13°C a ráno zasypaný všechny věci sněhem, pač jsem si vůl nezavřel večer větračku.

pátek 1/5 Balíme a místo štrůdlova hřebenu (Stüdlgrat 3-), kterýžto ten den beztak nikdo nedal, jdeme normálkou na Adlersruhe. U chaty shazujeme bágly, posilujem se krmivem a čajem a posléze jdeme zdolat poslední stovky výškových metrů. Cesta, ač se nezdá, mě dosti překvapila svou (ne)obtížností, díky dostatku sněhu a sem tam nějakému tomu fixu. Kritický bod je na Kleingl., kde tvrdneme díky skupince poláků a rakušanů s průvodcem půl druhý hodiny. Ksicht se mi tam spek v jeden rudej puchejř s bambulí uprostřed. Finiš je rychlý a jelikož za námi jsou další vrchaři, fotíme sebe, trochu okolí a mažeme už bez navázání zpátky. Poslední úsek k chatě jedem po zadku. A protože toho bylo na prvního máje na čtyři cvoci přeci jenom dost, zůstáváme spát v přeplněném winterraumu.

sobota 2/5 No a ráno ? … zabalit, seběhnout k autu, převlíct se do „domácího“ a huráá k mámě na buchty.

Lucknerhaus, Kals am Grossglockner

Lucknerhaus, Stüdlhütte

ne

Parkoviště – Stüdlhütte 2,5h Stüdlhütte – Grossglockner 3h

AV 40 Glocknergruppe 1:25000 WK 46 Matrei in Osttirol – Kals am Großglockner 1:50000

Fotogalerie zde

Topo

04/2009