Když byl v druhé polovině 19. století založen v Severní Americe první národní park (Yellowstonský NP, 1872), tak jistě nikdo nečekal kolik národních parků bude na začátku 21. století na celém světě. Přestože v Evropě byl první národní park vyhlášen až v roce 1909, a to hned 9 národních parků ve Švédsku, tak do dnešních dnů jejich počet rozrostl na nevídaných 441.

Dlouhou dobu byly zakládány NP velice živelně a jejich ochrana se stát od státu značně lišila. Zlom nastal až v roce 1962 kdy byla založena Světová komise pro chráněná území (World Commission on Protected Areas, WCPA), která pak v roce 1994 přijala zásady kategorizace chráněných území na základě péče o ně. Vzniklo 6 kategorií chráněných území:

• Ia = přísně chráněná přírodní rezervace – přísně chráněné území, ponechané na ochranu biodiverzity a také geologických a geomorfologických rysů. Vstup do něj, jeho využívání lidmi a dopad činnosti člověka přísně regulován a omezen.
• Ib = oblast divočiny – obvykle velké území, nepozměněné nebo málo pozměněné činností člověka, které si ponechalo přírodní ráz, bez stálého nebo významného osídlení lidmi.
• II = národní park – velké přírodní nebo přírodě blízké území, ponechané ochraně velkoplošných ekologických procesů spolu se souborem druhů a ekosystémů typických pro dané území.
• III = přírodní památka nebo charakteristický rys – území ponechané ochraně zvláštních přírodních památek, kterými může být tvar zemského povrchu (geomorfologický útvar), podmořská hora nebo jeskyně, geologické charakteristiky, jako jsou jeskyně nebo dokonce živé celky, např. starodávný hájek či skupina stromů.
• IV = území péče o biotopy nebo druhy – území, jehož cílem je ochrana určitých druhů nebo biotopů a jehož spravování uvedenou prioritu odráží.
• V = chráněná krajina nebo část moře – území, kde vzájemné působení člověka a přírody vytvořilo plochu nevšedního charakteru s významnými ekologickými, biologickými a kulturními hodnotami a hodnotami krajinného rázu.
• VI = chráněné území s udržitelným využíváním přírodních zdrojů – území chránící ekosystémy a biotopy spolu se souvisejícími kulturními hodnotami a tradiční péčí o přírodní zdroje.

V tomto článku je řeč o kategorii II – národní park.

Nejlepší přehled o chráněných územích včetně národních parků podává Světová databáze chráněných území (World Database on Protected Areas – WDPA) na svých nových stránkách www.protectedplanet.net

www.protectedplanet.net

Řazeno abecedě, je počet NP v jednotlivých státech Evropy následující:

Národní parky plní ze svého statusu v zásadě dvě funkce. Jednak chrání oblasti s doposud nenarušenou přírodou, aby je zachovaly pro budoucí generace, ale zároveň jsou místem, kde se uchovává dostatečná biologická rozmanitost, tak aby do budoucnosti mohly sloužit pro udržení samovolných přírodních procesů.

Třetí, a v současnosti neméně důležitou funkci, kterou národní parky v současnosti zastávají, je i funkce turistického cíle. Přestože turismus může přinášet národním parkům mnoho problémů ohledně skloubení ochrany přírody (jako základní funkce), s nemalými nežádoucími důsledky velkého počtu návštěvníků, tak v současnosti se již stal turismus nedílnou součástí těchto chráněných oblastí, se kterým se umí jednotlivé parky lépe či hůře vypořádat.

A protože tento web je o cestách do přírody, budeme se snažit vám postupně přinášet informace a zajímavosti o jednotlivých národních parcích.

Pokud jste již některý z národních parků Evropy navštívili a máte z něj zajímavé fotografie, můžete je umístnit do fotogalerie. Rádi je čtenářům představíme.

Na stránkách Světová databáze chráněných území můžete filtrovat dle světadílů, států i kategorií chráněných území. Stránku s filtry naleznete ZDE

Kam dál?

• Skialpinismus v TANAP - členové Alpenverein
• Slovenský ráj - národní park
• Členové Alpenvereinu - horolezecká činnost v Tatranském národním parku (TANAP)
• Národní park Hohe Tauern
• Národní park Nízké Tatry