Z dálnice je to tedy první sjezd hned za Salzburgem, směr Piding, resp. Bad Reichenhall na jih. Za sjezdem je pár desítek metrů doprava odbočka k zámku na Schlossweg, která se projede až na konec na parkoviště, které je výchozím bodem.

Z parkoviště vede značená cesta lesem na Pidinger klettersteig, orientačně bez problémů, začátek feraty lze jen těžko minout. Popis feraty je uveden v různých jiných dostupných literaturách, tedy jejím popisem se zabývat nebudu. Jen snad tři postřehy 1. celá stěna je orientovaná na sever, tedy docela často je mokrá i za slunečného počasí. 2. zejména v dolní části je skála vyvrásněna ve směru od skály k lezci seshora šikmo dolů, což v kombinaci s předchozím bodem nabízí chyty a stupy v nevýhodném sklonu a mokré… 3. ve chvíli, kdy už jsem si myslel, že jsme pár desítek metrů pod vrcholem, se trasa stáčí doleva nejdříve traversem a pak i dolů a před „účastníkem zájezdu“ se objeví finální stěna, která je ještě zatraceně vysoká…

Jako celek je tedy ferata docela těžká a zdlouhavá, počáteční snaha o čisté lezení se ve finále mění v opičí dráhu, lezení „po hromosvodu na panelák“ a puchýře na rukou. Dosažení vrcholu Hochstaufenu 1771 m.n.m. je tak trochu vysvobozením a Reichenhallerhaus hned pod vrcholem – úžasné vajcnoviště! Pokud tedy turista nepreferuje feraty, je možné dojít na tuto chatu normálními cestami od severu, východu i jihu. Samotný Reichenhallerhaus není velká chata, je tedy vhodné přenocování zamluvit dopředu. Zde jsme ovšem narazili na to, že pan domácí v telefonu vzdoroval a vytrvale tvrdil, že má plno. Po příchodu na chatu to tvrdil dál, nicméně u druhého weissbieru se situace najednou změnila a postele v matrazenlage­ru byly.

Další den cesta pokračuje směrem na západ nejdříve dolů do sedýlka (křižovatka) a pak doprava nahoru po značené trase převážně skrz kosodřevinu, místy lezení po skalkách, po hřebínku, nahoru, dolů, nahoru, dolů, vrchol Zwieselu 1782 m.n.m. skoro pořád na dohled, ale přibližuje se pomalu, pomaloučku. Docela pestrá trasa.

Poslední stoupání je trochu delší, pak předvrchol, louka a vrchol s davem turistů. Po krátkém odpočinku se jde po hřebeni ještě kousek na západ a na rozcestí doprava dolů se definitivně opustí hřeben. Následuje dlouhé klesání do lesa. Po úplné ztrátě výšky je nutné se vymotat lesem kolem jezýrka Frillensee převážně směrem na východ, doporučuji zastávku na Steineralmu. Je to první vajcnoviště po celodenním pochodu (cca 7 – 8 hod.), tedy žízeň veliká… Z almu pak stále na východ ještě asi hodinu až k parkovišti.

Detailní informace o trase naleznete ZDE