Fitness, společnost a zážitky v přírodě

To jsou tři motivy, kterých si lidé vždy cení, protože naleznou protipól k stále hektičtějším a přírodě vzdálenějším všedním dnům. Skialpinismus nebyl nikdy tak důležitý jako dnes. A nebezpečí? Ta existují. Následující doporučení mají sloužit k tomu, aby se jim dalo účinně a s vlastní odpovědností čelit.

1. Do hor pouze zdravý

Kdo myslí na nebezpečí při skialpinismu, myslí jen na jedno. Laviny! Je si však sotva vědom, že existuje také vnitřní nouzová situace, že náhlá smrt selháním srdce si vyžaduje ročně také oběti. Skialpinismus je vytrvalostní sport! Zatěžovací podněty pro srdce a krevní oběh jsou velice cenné pro udržení našeho zdraví a pro zvýšení naší kondice. Zdraví je ostatně pro skialpinismus předpokladem! Jinak je neobvyklé zatížení ve větší míře ohrožením. Co musíme vyžadovat obzvláště u mužů: odvahu k realistickému sebeohodnocení. Právě po nemoci, při chybějící kondici nebo při rizikových faktorech a pokročilém stáří může konzultace se sportovním lékařem pomoci odhadnout jejich fyzické hranice zatížení.

2. Pečlivé plánování!

Ke kterému typu „zdolavatelů“ hor patříš ty ?: „Plánování túry je pro mě již dílem celkového prožitku a užívám si listování v průvodcích nebo rešeržování na internetu“. Nebo: „Plánování túry je pro mě nutné zlo, které chci mít brzy a bezbolestně za sebou?“ V mé dlouholeté praxi školitele jsem učinil zkušenost, že co se týče plánování cest, existují jen dva tyto extrémy – plánovací nadšenci a plánovací morousové. Pokud patříš k prvnímu typu, pak máš již enormní výhodu při odhadování rizika. Protože plánování je klíč pro jistější a plně prožívaný skialpinismus. Mnoho nehod má svoji vlastní příčinu v jeho nedostatečné přípravě. Když patříš k druhému typu , tak bys měl jít na start minimálně se třemi otázkami: (1) Odpovídá můj cíl túry aktuální lavinové situaci, (2) dají se podle předpovědi počasí očekávat dobré podmínky viditelnosti, (3) je moje nouzové vybavení kompletní a plně funkční?

3. Studovat zprávu o lavinové situaci

Informačním pramenem nevyčíslitelné hodnoty jsou denní zprávy služby lavinové výstrahy. Dnes máme díky internetu, smart telefonu a app na cestě (téměř) vždy přístup k těmto informacím. Při studiu bychom měli mít v podvědomí tři otázky: (1) Jaký je stupeň nebezpečí, (2) kde je dnes nebezpečno ( např. na hřebenech) a (3) jaké je dnes největší nebezpečí ( např. čerstvý nafoukaný sníh)? V závislosti od stupně nebezpečí zvolíme náš cíl túry případně zkorigujeme naši konkrétní cestu. Vezmi na vědomí: Nejčastější a nejvíce rozšířená chyba při skialpinismu je špatné přizpůsobení aktuálním podmínkám. Příliš účastníků se chová při stupni 1 jako při stupni 2 příp. jako při stupni 3. Obzvláště skok ze stupně 2 na stupeň 3 si zaslouží pozornost, protože 2/3 smrtelných lavinových událostí se stanou při stupni nebezpečí 3 – ačkoliv tento panuje jen v cca 1/3 zimních dnů.

4. Kompletní vybavení!

Stále ještě vždy chybí dvojí: Příliš mnoho alpinistů a alpinistek je, co se týče nouzového vybavení, nedostatečně vybaveno, a příliš málo ovládá jejich efektivní nasazení. Samotný LVS přístroj (lavinový vyhledávač) je používán jen v 80%, při jízdách mimo sjezdovku je užití ještě nižší. K tomu se přidružuje ještě klasické chování: LVS je v batohu, ale není zapnut. Nebo: On, muž, má v batohu lopatu a sondu, ona , žena, je bez těchto nástrojů, které v případě nouze mohou zachránit život. Doporučení Alpenvereinu k nouzovému vybavení na túrách je jasné: LVS na těle, lopatu a sondu v batohu – to si přejeme jako standard. Kompetentní zacházení s těmito výkonnými a nositelnými zařízeními se každý může překvapivě rychle naučit. Alpenverein proto nabízí bohatou nabídku kurzů s kvalifikovanými trenérkami a trenéry. Kdo si chce zvýšit šanci na přežití při lavinové nehodě na dnes nejvýše možnou úroveň, pořídí si navíc k standardnímu nouzovému vybavení lavinový batoh s airbagem. Účinnost těchto airbagů je dokázána a je působivá: 97% šance k přežití.

5. Pravidelné přestávky na pití

Včasný odpočinek slouží k zotavení, vnímaní a vychutnání krajiny a také ke sdílení zážitků s ostatními. Jídlo a pití jsou nutné, aby se udržela schopnost podat výkon a koncentraci. Horké a iontové nápoje jsou ideálními hasiči žízně a dodavateli tepla. Müsli tyčinky, suché ovoce a sušenky tiší na cestě malý hlad.

6. Zvážit lavinové riziko

Žádná horská disciplína před nás nestaví takové velké těžkosti, jako je nutnost odhadnout správně stále se měnící riziko. Musíme vzít na vědomí, že sami experti se při rozeznávání lavinového nebezpečí pohybují v úzkých hranicích. Východisko z tohoto dilema nabízejí tzv. „strategické metody“ zvážení rizika ( „redukční metody“). Alpenverein prezentoval v roce 1999 svá strategická doporučení pod názvem Stop – or – Go a pro tuto zimu je ještě jednou aktualizoval. Koncept je jednoduchý, ale nevysvětluje vše sám, a vyžaduje školení kvalifikovanými trenérkami a trenéry. Nech se vzdělat!

7. Dodržovat rozestupy

Opatření, která prokazatelně minimalizují stávající riziko a která současně znamenají sotva nějaké úsilí, patří k jádru bezpečnostního konceptu Alpenvereinu. K nim patří rozestupy. Není nic lehčího než u svahů, kde je třeba dělat obrátky přes špičku (strmost 30°a více) dodržovat rozestup 10 metrů. Jeden tím získá také dostatek prostoru pro tuto akrobacii. Nic není lehčího než při sjezdu dodržovat důsledně velké odstupy (nejméně 30 m). Tím se také zabraňuje vzniku kolizních nehod a vznikají cenné pauzy pro zastavení. Vyžaduje to jen trochu disciplíny a základního rozhodování, jak se chci mít na alpinistické túře: jako dobrodruh nebo ten, který vyhodnocuje riziko.

8. Vyhnout se pádům

Pády a jejich následky přebírají ve statistice nehod u skialpinismu také jasné vedení. S naším apelem sjíždět co možná bez pádů, chceme vedle rizika poranění snížit také riziko uvolnění lavin. Neboť padající lyžař znamená nesrovnatelně větší impuls síly (faktor 10) než měkce zatáčející lyžař. „Vyhnout se pádům“ – tomuto cíli se velmi přiblížíme dobrou jízdní technikou a více kontrolovanou rychlostí. Zbývající riziko poranění se může snížit lyžařskou helmou, jejíž používání se rozšiřuje rok od roku.

9. Malé skupiny

Kdybych musel říci jediné číslo pro ideální velikost skupiny pro alpinismus, tak bych řekl „4“. V souvislosti s vedením skialpinistických túr se po mnoho let pro maximální skupinu uvádělo jako směrné číslo „8+1“. Skutečně jsou lyžařské túry v podstatně větších skupinách chaotickým, a tím také nebezpečným, podnikáním. Naproti tomu by měl samotář přinejmenším informovat důvěrnou osobu o cíli, trase a návratu a uvědomovat si svou nejednoduchou situaci: Již malé incidenty mohou v zimě vést k vážným nouzovým situacím!

10. Respekt k přírodě

Skialpinismus se provozuje v přírodě a „divočině“. Proto musí být samozřejmostí, že se v tomto prostředí nemá vyvolávat hluk, nemají zanechávat po sobě odpadky, že se nemají zneklidňovat divoká zvířata a že se nemají sjíždět nově zalesněné plochy. Apel je směřován i na naše chování při příjezdu: přijet ve skupině je dobré (dbát na situaci na parkovištích), veřejné dopravní prostředky jsou ale lepší.

Staňte se členy Alpenvereinu a získejte spoustu výhod.

Kam dál?

• Členství Alpenverein 4 měsíce pro všechny zájemce zdarma!
• Členství v Alpenvereinu pro blížící se prázdniny a zbytek roku
• Členství v Alpenvereinu na rok 2018.
• Skialpinismus v TANAP - členové Alpenverein
• Členství Alpenverein 4 měsíce pro všechny zájemce zdarma!